|
Hadi obývají naši Zemi již od pradávna. Jejich původ začína od konce druhohor, kdy jejich předkové měli dobře vyvynuté všechny čtyři končetiny a podle představ byli nejvíce podobní dnešním varanům.
Při prolézání malých skulin v zemi či nor, jim začali vadit jejich končetiny, a proto se během jejich vývoje úplně ztratily spolu s kostmi ramenního i pánevního pletence. Jen některé vývoje starších skupin hadů, například právě u krajt a hroznýšů, mají na kostře zakrnělé zbytky pánve. Navenek jsou vidět pozůstatky zadních končetin v podobě nepatrných trnovitých drápků po stranách kloaky (společné vyústění trávicí, vylučovací a rozmnožovací soustavy).
Postupem času se vlivem jejich života pod zemí začalo zužovat a prodlužovat tělo a hadi se začali pohybovat plazením. To vedlo nevyhnutelně k řadě zajímavých přizpůsobení. Jejich vnitřní orgány se protahovaly a z některých párovách zůstala plně zachována jen jedna část a druhá chybí nebo je zakrnélá. Výrazně také vzrostl počet žeber, kterých může být až 435 párů. Naopak vymyzela hrudní kost a žebra končí volně ve svalech.
Oči hadů jsou překryté srostlými průhlednými víčky, takže žádný had nemůže mrkat. Hadi také nemají vnější zvukovody, a proto jsou témeř hluší. Zato velmi jemně vnímají otřesy půdy způsobené například lidskou chůzí a stačí se vetšinou ukrýt dříve, než se vetřelec dostane do jejich blízkosti. Nadto mají i jeden smysl, diky kterému dokáží "ochutnávat" vzduch nebo "čichat" jazykem. Jsou to dvě jamky na patře ústní dutiny vystlané citlivými čichovými buňkami. Do každé z nich had vsune jednu ze špiček svého rozeklaného jazyka. Před tím jej ovšem vyplázne ven z tlamy a nechá na jeho vlhký povrch nalepit různe vůně a pachy, které jsou přítomny v okolním vzduchu. Čichové buňky v jamkách pak poznají, o jaký pach se jedná. Odborně se tomuto zvláštnímu ústrojí říká podle jeho objevitele Jacobsonův orgán. Někteří noční hadi lovící teplokrevné živočichy (malé savce a ptáky) mají v horní čelisti tepločivné jamky - termoreceptory, s jejichž pomocí dokáží postřehnout změnu teploty jen o několit tisícin stupně Celsia a podle vyzařovaného tepla vystopovat svou kořist i v naprosté tmě.
Tělo hadů je pokryto šupinami, které zamezují vypařování vody z povrchu jejich těla. Díky tomuto se hadům podařilo osídlit témeř celou Zemi včetně pouští. Jediná místa, kde hadi nežijí, jsou chladné polární oblasti a vysoké hory. Hadi jsou totiž studenokrevní (jejich tělesná teplota se mění podle teploty okolí) a příliš nízké teploty je zabíjejí.
Jako všichni plazi i hadi čas od času svlékají vrchní vrstvu své pokožky, Stará pokožka praskne v oblasti hlavy a had ji ze sebe třením o kámen a jiné nerovnosti svlékne. Odborně se tomuto procesu říká Ekdyse. Na svlečce jsou pak velmi dobře vidět i svlečené oční šupiny.
|
|